Ondřej Vetchý

„Keď niekoho milujem, tak je to len a len moja potreba ho milovať a nemôžem chcieť, aby mi bol za to vďačný. Jediné, čo mu môžem ponúknuť je, že budem natoľko kvalitný, že ma bude mať rád nezávisle na tom, čo k nemu cítim ja.” – Vetchý, Cinema

Ondřej Vetchý – člen Českej filmovej a televíznej akadémie – vyštudoval pražské konzervatórium, krátko na čo (1984) sa stal členom Činoherného štúdia. Popri tom pôsobil jeden rok v divadle E. F. Buriana a dlhšiu dobu bol tiež členom pražského činoherného klubu. Na plátne debutoval už v roku 1981 epizodnou roličkou v detskom filme NEŘÍKEJ MI MAJORE. V tomto období, začiatkom osemdesiatych rokov, stvárňoval väčšinou mravne narušených vydedencov na okraji spoločnosti. Bol ním napríklad pacient výchovného ústavu v dráme ZÁMEK „NEKONEČNO“ (1983), šikovný zlodejíček z LÁSKY Z PASÁŽE (1984) alebo popový spevák Míša v smutnej komédii PRODAVAČ HUMORU (1984). Nezbednícku povahu duchaprázdneho baviča dokázal načrtnúť i na malej ploche, kde si bez problémov dokázal udržať cit pre mieru a jemné odtienenie svojich postáv. Dokonalým príkladom toho je jeho výkon v rozprávke S ČERTY NEJSOU ŽERTY (1985).

Na prvú hlavnú rolu si musel Ondřej počkať až do roku 1988, kedy ho režisér Miroslav Zábranský oslovil s jeho debutom DŮM PRO DVA (1988). V príbehu o dvoch rozdielnych bratoch stelesnil ďalšieho z ľahkomyseľných spratkov, spoliehajúcich sa na svoju roztomilú drzosť a imidž urečneného zvodcu. Za svoj strhujúci výkon v komplikovanej, tragickej roli bol ocenený Európskou filmovou cenou Félix a vzbudil ním pozornosť nielen u divákov a kritikov, ale tiež u filmových a televíznych režiséroch.

A tým sa strhla lavína Vetchého vynikajúcich výkonov v hlavných úlohách. Tragický hrdina v LETE ASFALTOVÉHO HOLUBA (1991) slovenského režiséra Vlada Balca, mladý Emil vo Weissovom MARTY A JÁ (1990), exkluzívna rola v anglickom filme s Anthonym Hopkinsom PROCES (1992) alebo namyslený princ Velemír v KOUZELNÉM MĚŠCI (1996). To všetko boli snímky, kde predviedol svoju univerzálnosť a osobitý, vysoko nadštandardný herecký prejav.

Nie všetky jeho postavy však boli iba negatívne, temné a dramatické a občas sa zhostil i otvorených a pozitívnych nadšencov, ktorí vo svojom okolí vynikali optimizmom, odvahou a horlivou činorodosťou. A práve tieto sa zrejme stali tým najkrajším, čím sa zapísal do myslí divákov. Vďaka svojej citlivosti, charizme a veľkej fyzickej energii totiž dokázal tieto postavy posunúť smerom k roztomilo ironickému a sebaparodickému nadhľadu. Vzpomeňte si na vojaka Kefalína z komédie ČERNÍ BARONI (1991), Bajniša Zisoviča z neskoršieho debutu režiséra Dostála GOLET V ÚDOLÍ (1995) alebo konečne na energického ocina, ktorý kvôli spoločenským tlakom skĺzne do hlbokej depresie (BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA, 1997).

Úplne najviac si ale Ondřej nepochybne cení spoluprácu s tandemom Ján / Zdeněk Sverák. Tí ho obsadili do minirole vidiča električky už vo svojom debute OBECNÁ ŠKOLA (1990), aby mu napokon poskytli jednu z najsympatickejších úloh v oscarovom KOLJOVI (1996). Bol ňou hrobár Brož a predstavil sa ňou divákom po celom svete. No a po miniroli a výraznejšej vedľajšej roli mu napokon Ján Svěrák zveril rolu hlavnú – a to v najnákladnejšom a najočakávanejšom českom filme posledného desaťročia. Ondřej sa svojho Františka Slámy v TMAVOMODRÉM SVĚTĚ (2001) chopil s bravúrou skúseného a profesionálneho herca a spolu s tromi nomináciami na Českého leva (GOLET V ÚDOLÍ, KOLJA, BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA) vo vačku sa stal jednou z najvýraznejších osobností súčasnej českej hereckej scény.


Ondřej Vetchý, člen České filmové a televizní akademie, vystudoval Pražskou konzervatoř (1984), tři roky hrál v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, v letech 1987–89 pak působil
v divadle E. F. Buriana a od roku 1989 je členem pražského Činoherního klubu. Na plátně debutoval v roce 1981 epizodní rolí v dětském filmu Neříkej mi majore. Na začátku své kariéry ztvárňoval většinou mravně narušené vyděděnce na okraji společnosti. Byl jím například pacient výchovného ústavu v dramatu Zámek Nekonečno (1983), šikovný zloděj z Lásky z pasáže (1984) nebo popový zpěvák Míša ve smutné komedii Prodavač humoru (1984).

Výborný výkon podal v pohádce S čerty nejsou žerty (1985). Na první hlavní roli si musel Ondřej počkat až do roku 1988, kdy ho režisér Miroslav Zábranský oslovil se svým debutem – filmem Dům pro dva (1988). V příběhu o dvou rozdílných bratrech ztělesnil dalšího z lehkomyslných vagabundů, spoléhajících se na svou roztomilou drzost a image upovídaného svůdce. Za svůj strhující výkon v komplikované tragické roli byl oceněný Evropskou filmovou cenou Félix a vzbudil jím pozornost nejenom u diváků a kritiků, ale také u filmových a televizních režisérů. Díky tomu se strhla lavina Vetchého vynikajících výkonů v hlavních rolích.

Tragický hrdina v Letu asfaltového holuba (1991) slovenského režiséra Vlada Balca, mladý Emil ve Weissově snímku Marty a já (1990), exkluzivní role v anglickém filmu s Anthonym Hopkinsem Proces (1992) nebo namyšlený princ Velemír v Kouzelném měšci (1996). To všechno byly snímky, kde předvedl svou univerzálnost a jedinečný, vysoce nadstandardní herecký projev.

Ne všechny jeho postavy ale byly negativní, temné a dramatické, občas se zhostil i otevřených a pozitivních nadšenců, kteří ve svém okolí vynikali optimismem, odvahou a horlivou činorodostí. A právě tito hrdinové se zřejmě stali tím nejkrásnějším, čím se zapsal do povědomí diváků. Díky své citlivosti, charismatu a velké fyzické energii totiž dokázal tyto postavy posunout směrem k ironickému a sebeparodickému nadhledu, například vojáka Kefalína z komedie Černí baroni (1991), Bajniše Zisoviče z pozdějšího debutu režiséra Dostála Golet v údolí (1995) nebo konečně v roli energického otce, který kvůli společenským tlakům propadne do hluboké deprese (Báječná léta pod psa, 1997).

Nejvíc si ale Ondřej nepochybně cení spolupráce s tandemem Jan a Zdeněk Svěrákovi. Ti ho obsadili do role řidiče tramvaje už ve svém debutu Obecná škola (1990), aby mu potom poskytli jednu z nejsympatičtějších postav v oscarovém Koljovi (1996) – byl jí hrobník Brož a Ondřej se díky této roli představil divákům na celém světě. Jan Svěrák ho obsadil také do hlavní role Františka Slámy v Tmavomodrém světě (2001) a i díky pěti nominacím na Českého lva (Golet v údolí, Kolja, Báječná léta pod psa, Tmavomodrý svět, Vendeta) se stal jednou z nejvýraznějších osobností současné české herecké scény.


Jeden z nejrespektovanějších českých herců současnosti. Narozen v Jihlavě. Po studiích na Pražské konzervatoři účinkoval v letech 1984 – 1987 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a v letech 1987 – 1989 v pražském divadle E. F. Buriana. Od roku 1989 působí v angažmá v pražském Činoherním klubu. Od mládí se věnuje bojovým sportům.

Na filmovém plátně debutoval v roce 1981 malou rolí v dětském dobrodružném filmu Neříkej mi majore!. Začátky jeho filmové kariéry jsou spojeny s postavami outsiderů (např. šikovný zloděj z Lásky z pasáže, 1984). Dále se objevil ve filmech uznávaných režisérů: v psychologickém snímku Karla Kachyni Sestřičky (1983) či v pohádce Hynka Bočana S čerty nejsou žerty (1984). Ale opravdový rozjezd své kariéry zažil až v roce 1987 vytvořením již hlavní role roztomilého frajírka v dramatu Miloše Zábranského Dům pro dva, za kterou byl oceněn Evropskou filmovou cenou Félix.

Byl celkem osmkrát nominován na prestižní filmovou cenu Český lev, kterou nakonec získal za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli za svéráznou postavu kapitána Jirky Luňáka ve sportovní komedii Jana Prušinovského Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka (2012), která mu vynesla i cenu TýTý (za TV seriál v roce 2010).


Divadelní, televizní a filmový herec pochází z Jihlavy. Vystudoval pražskou konzervatoř a hned po škole začal hrát v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, poté působil v Divadle E. F. Buriana, od roku 1989 je členem pražského Činoherního klubu.

Na filmovém plátně se poprvé objevil v epizodní roli dětského filmu Leť, ptáku, leť (1978). V počátcích své filmové kariéry ztvárňoval především psance na okraji společnosti − Zámek Nekonečno (1983) nebo Láska z pasáže (1984), nicméně posléze ukázal, že je takřka univerzálním hercem. Objevil se např. v pohádkách S čerty nejsou žerty (1984), Kouzelný měšec (1996), v dramatech Dům pro dva (1987), Marta a já (1990) nebo v komediích jako Černí baroni (1992) a Báječná léta pod psa (1997). Objevil se také ve filmu Proces (1993), kde hrál mimo jiné Anthony Hopkins. Duo Jan a Zdeněk Svěrákovi jej často obsazuje také do svých filmů, za několik z nich byl i nominován na Českého lva.

 

Recently added

Bábovky
0

Bábovky

Sep. 24, 2020

Bábovky

Príbehy hrdinov filmu Bábovky nám ukážu, že niektoré stretnutia môžu navždy zmeniť život. Všetci sme totiž prepojení. Vzťahmi, prácou, náhodami, ...
Po strništi bos
6.7

Po strništi bos

Aug. 17, 2017

Po strništi bos

Osemročný Eda je vytúžené dieťa, ktoré rodičia strážia viac, ako je zdravé. Edu Součka a jeho mamičku a otecka už diváci poznajú z filmu Obecná ...
Kuky se vrací
7.3

Kuky se vrací

May. 19, 2010

Kuky se vrací

Kuky se vrací, film scénáristy a režiséra Jana Svěráka, je dobrodružný i poetický rodinný příběh, v němž ovšem hlavní role přebírají hrdinové ze ...
Vratné lahve
7.3

Vratné lahve

Mar. 08, 2007

Vratné lahve

Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je šesťdesiatpäťročný učiteľ češtiny na gymnáziu. Po tom, čo školu opustí, nevydrží len tak nečinne sedieť a stane ...
Tmavomodrý svět
7.2

Tmavomodrý svět

May. 17, 2001

Tmavomodrý svět

Hlavními postavami tohoto příběhu československých stíhacích pilotů za druhé světové války je dvojice přátel – František Sláma a mladší Karel ...
Kolja
7.8

Kolja

May. 05, 1996

Kolja

Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už ...
Obecná škola
7.9

Obecná škola

Aug. 08, 1991

Obecná škola

Je krátko po vojne a jednu zo škôl na predmestí Prahy navštevuje aj desaťročný  Eda Souček so svojim kamarátom Tondom. Chlapci ignorujú pokusy ...