Václav Neužil

Moto: „To, jak se chováme k druhým, se nám vrátí…“

Jak působí a co o sobě říká:
Přemýšlivý, pravdivý, ochranářský, otevřený, intuitivní, podporuje hnutí Duha, věří v minulé životy. Nejraději má černošskou hudbu, hip-hop, funky. Nemá autorské ambice, jako herec se cítí spokojený. Ve volném čase cestuje a sleduje filmy ze všech částí světa, tato jeho záliba prý hraničí s posedlostí. Nejde mu dabing.

Václav žil se svou sestrou, rodiči i prarodiči ve dvougeneračním domě ve vesnici Račice u Plzně. Les, zahrada, od rána do večera byl venku. Rodiče byli učitelé, jeho dědeček, herec Plzeňského divadla Václav Neužil: „Herecky mě děda neovlivnil, umřel, když mi bylo deset. Viděl jsem ho na jevišti jen jednou, v adaptaci Tolstého „Vojny a míru“, v té době mě ještě divadlo nezajímalo. Děda ale ve mně probudil vztah k přírodě.“

Rodiče ho vedli ke kultuře, k hudbě, filmu, divadlu, hrál 12 let na klavír, našel si cestu ke sportu, hraje hokej, florbal, tenis. Je součástí klukovské kapely Vodotrysk, ve které inklinovali k humoru divadla Sklep i skupiny Vltava, šlo o folkrockové sdružení střižené recesí a od šestnácti je členem plzeňského amatérského divadla Antidivadlo.

Po střední škole studuje po vzoru rodičů pedagogickou fakultu, předměty chemie a biologie, dál hraje divadlo a hraje v kapele, ale studiem se trápí, nebaví ho, hlásí se na JAMU i DAMU, ale na poprvé ho nepřijímají. Znovu  zkouší brněnskou JAMU a je úspěšný a nastupuje na školu, ve čtvrtém ročníku dostal pozvání od divadla Na zábradlí na malou roli v „Misantropovi“, z čehož si odvodil, že ho chtějí do angažmá, ale nestalo se tak. JAMU Absolvuje v roce 2003.

Herecká očekávání Václava jsou velká, stejně tak velká jako zklamání, která následují. Píše do divadel, kde by chtěl hrát, nedostává však žádnou odpověď. Zažívá krušné časy, je bez angažmá na „volné noze“ a druhou nohou souběžně na úřadu práce. Vystupuje v dětském divadle Polárka, v divadle 7 a půl, Studiu Marta, v Ha divadle, hostuje v Mahenově divadle v inscenacích „Adam Geist“ a „Pasti na myši“. O hraní pro děti říká: „Je to těžké, nebaví mě to, protože to neumím, nebo to neumím, protože mě to nebaví?“

Přichází osudová nabídka od Pitínského, který ho již znal. Nabídl mu roli Torvalda Helmera v „Noře“ v Divadle v 7 a půl, ta se stává odrazem pro pozdější pražské angažmá. Roli Thorvalda považuje Václav za jednu ze svých nejkrásnějších. Zjišťuje, že Pitínský není jen osudový režisér, ale i člověk, se kterým si velmi rozumí.

„Po zkušenostech z Brněnského Národního jsem chtěl působit v nějakém malém divadle, velké jeviště jsem si vyzkoušel už během školy v Národním divadle v Brně a cítil jsem se tam ztracený, vlastně mě nejvíc chyběl intimní kontakt s diváky, což byl zásadní impuls, proč jsem se vůbec rozhodl zkusit divadlo dělat profesionálně.“

Za iniciační divadelní zážitek pokládá Pitínského „Divadelníka“ v Divadle Na zábradlí s Martinem Hubou. Po nepříliš úspěšné herecké sezoně roku 2005 se objevuje nabídka z Ostravy z divadla Petra Bezruče, zavolá však režisér Krobot a nabízí mu hostování v divadle v Dejvické. A po odchodu kolegy Taclíka i angažmá. Nastupuje sezónou 2006 v Pitínského inscenaci podle Goethova románu „Spříznění volbou“. Hostuje v Divadle na zábradlí v „Ivanovovi“.

O herectví si myslí:
„Přijde mi legrační, když se mluví přehnaně vážně o naší branži, přiřazovat tomuto povolání jakousi veledůležitost, mi přijde nepatřičné. Herec má prapůvodní touhu se předvádět, v tom se liší od ostatních, neměl by být vztahovačný, měl by mít smysl pro humor, myslím, že ten souvisí s vnitřní stabilitou.“

V mužské kategorii byl oceněn Václav Neužil cenou Thálie 2012 za roli Mugsyho ve hře „Dealer’s Choice“. O roli říká: „Byla to zážitková jízda ve spárech postavy. Ale v určité fázi zkoušení ji musíte ovládnout, s tím mi hodně pomohli kolegové. Takto silné pocity jsem měl naposledy při zkoušení „Nory“ s Pitínským. Jsem tedy rád, že jsem dostal Thálii právě za tuto roli“.

O pohádkách a pořadech pro děti říká:
„Nemám rád, když autoři dělají z dětí blbce a podceňují jejich přirozenou inteligenci a intuici. Když jim servírují něco, co není pravda, protože si myslí, že na pravdu nejsou dostatečně připravené. Když se tím pádem pak pro mě pohádka stává povrchní a černobílá.“

Hraje v inscenaci „Honey“ v režii Miroslava Krobota a ve spolupráci s La Putykou. „Herci se tu museli hodně přiblížít k akrobatům La Putyky a oni zase k nám. To přestavení mě velmi nabíjí,“ říká. Za dobu působení v Dejvickém divadle ztvárnil na dvacítku rolí, například v inscenacích „Černá díra“, „Ucpanej systém“, „Kafka 24“ a  mnoha dalších.

Václav a film:
Začíná malými rolemi v Duše jako kaviár v roce 2004, následuje Maharal – Tajemství talismanu, nebo například Protektor či Ve stínu. Nejvýrazněji, se divákům vepsal do paměti hlavní rolí v seriálu Svět pod hlavou v roli Filipa Marvana. Celkem je to kolem padesáti filmů, i televizních, a na 15 seriálů, ve kterých Václav hrál. Zahrál si i v životopisném filmu Zátopek, ve kterém hraje hlavní roli a pro kterou si fyzicky musel sahat hodně na dno svých sil.

V době svého působení v Brně byla jeho partnerkou herečka Plodková. Je ženatý, jeho manželkou je produkční Lenka Neužil Stárková, sestra herečky Eriky Stárkové, mají syna Vincka.

Pochází z Plzně, vystudoval JAMU v Brně. Tam také hrál v divadle Polárka, Národním divadle Brno, Divadle 7 a půl a HaDivadle. Od roku 2006 je členem Dejvického divadla v Praze. Televizní diváci ho mohli vidět v seriálech Strážce duší a Vyprávěj nebo ve filmech Malá pražská matahára a Maharal. Zahrál si v celovečerních filmech Duše jako kaviár, Muži v říji a v připravovaném filmu Alois Nebel.

Recently added

Zátopek
8.2

Zátopek

Aug. 26, 2021

Zátopek

Je podzim 1968 a do šedivé Prahy přijíždí australský běžecký rekordman Ron Clarke. Z dosud největší krize jeho kariéry mu snad pomůže dávný vzor ...
Matky
0

Matky

May. 13, 2021

Matky

Sára, Eliška, Hedvika a Zuzana sú štyri kamarátky, tridsiatničky, ktoré momentálne spája najmä jedno slovo – materstvo. Sára (Hana Vagnerová) je ...