Jan Svěrák

Dalo by se říci, že to je takový český Steven Spielberg – neboli nejúspěšnější český režisér současnosti. Jeho filmy trhají divácké rekordy, sbírají jednu cenu za druhou a hodně dobře na jeho jméno slyší ve světě. Syn Zdeňka Svěráka je holt už teď filmovou legendou.

V roce 1988 vystudoval katedru dokumentární tvorby na pražské FAMU. Během studií už něco za sebou měl, hlavně slavný krátkometrážní snímek VESMÍRNÁ ODYSSEA II (1986), o kterém se dokonce mluví jako o režisérově nejlepším díle. V roce, kdy dokončil již zmíněná studia, také natočil dokument ROPÁCI (1988), s nímž slavil obrovský úspěch a získal za něj studentského Oscara. Pak už Jan zahájil svou celovečerní, nepřehlédnutelnou tvorbu.

V roce 1991 natočil komedii OBECNÁ ŠKOLA, do kterého obsadil svého otce a Jana Třísku a z filmu se stal doslova mega trhák a dodnes je to masovým publikem asi nejvíce obdivovaný Svěrákův počin. Pak se pustil do vysokorozpočtové komediální fantasy AKUMULÁTOR I (1994) (v hlavní roli opět jeho otec), což ale nemělo takovou diváckou odezvu, jak se čekalo.

Po hořkém poloúspěchu Akumulátoru 1 se Svěrák pustil do nízkororozpočtové road movie s neznámými herci JÍZDA (1994), kterou natočil za krátkou dobu a i když se film nestal doslova hitem, zaplatil se na jedničku a dnes se jedná o kultovní dílo.

V roce 1995 natáčí svůj největší hit – drama KOLJA (se Zdeňkem Svěrákem opět v hlavní roli), což je nejúspěšnější porevoluční film, na který do kina přišlo téměř jeden a půl milionu diváků. Film navíc získal šest Českých lvů a hlavně Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Po Koljovi se Svěrák stal mezinárodní hvězdou a byl o něj (podobně jako o třicet let dříve o Miloše Formana) projeven zájem v USA, kde mu byly v průběhu několika let nabídnuty režie takových filmů jako např. Čokoláda s Johnnym Deppem, Nevěsta přes internet s Nicole Kidmanovou nebo Pravidla moštárny s Michaelem Cainem.

Po Koljovi se Svěrák pustil do válečného velkofilmu TMAVOMODRÝ SVĚT (2001), velmi ambiciózního díla, které krom jiného mělo šanci vyrovnat se americkým blockbusterům (což se mu také povedlo). Tmavomodrý svět se sice dočkal rozporuplného přijetí, nezískal Oscara ani Českého lva za nejlepší film, nicméně se alespoň opět stal největším diváckým hitem (mimochodem 2. nejúspěšnějším po Koljovi).

V současnosti tento režisér, kterého jsme loni měli možnost vidět v Románu pro ženy (mají s Filipem Renčem takovou dohodu, že se objevují v cameo rolích ve filmech toho druhého), připravuje komedii v hlavní roli se svým otcem VRATNÉ LAHVE.

Jan Svěrák (1965, Žatec) patří k mezinárodně nejúspěšnějším českým režisérům současnosti díky svému studentskému mystifikačnímu dokumentu Ropáci (1988 – studentský Oscar) a tragikomedii Kolja (1996 – mj. Oscar za nejlepší neanglicky mluvený film, nominace na cenu BAFTA a Evropskou filmovou cenu). Je synem herce a scenáristy Zdeňka Svěráka, s nímž spolupracoval už na svém debutu Obecná škola (1991 – nominace na Oscara). Společně se podíleli i na válečném příběhu Tmavomodrý svět (2001). Jan Svěrák absolvoval v roce 1988 obor dokumentární tvorby na FAMU a svůj zájem o osobité konfrontace s hollywoodským mainstreamem úspěšně demonstroval již svým školním dokumentem Vesmírná odysea II (1986). Na svém režisérském kontě má i akční komedii Akumulátor I (1994), roadmovie Jízda(1994 – Křišťálový glóbus na MFF v Karlových Varech) a dokument o svém otci Tatínek (2004). Velkých úspěchů dosáhl se svými filmy Vratné lahve (2006), Kuky se vrací (2010) a Tři bratři (2014).

Režisér, scenárista a syn Zdeňka Svěráka se narodil v Žatci. Na pražské FAMU vystudoval katedru dokumentární tvorby a do povědomí diváků se zapsal hned svým prvním hraným filmem Obecná škola (1991), jenž získal nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Už v roce 1988 získal studentského Oscara pro začínající umělce za film Ropáci a v roce 1996 potom Oscara za nejlepší cizojazyčný film Kolja.

V rámci své režijní tvorby se svým otcem jako scenáristou úzce spolupracuje a společně kromě již zmíněných natočili také například filmy Akumulátor 1 (1994), Tmavomodrý svět (2001), Vratné lahve (2007), Kuky se vrací (2010) nebo Tři bratři (2014). Dále se do jeho filmografie řadí filmy Jízda (1994) a celovečerní dokument Tatínek (2004).